Ve většině klášterů vznikaly už ve středověku prostory k ubytování hostů a péči o nemocné. Součástí takovýchto klášterů byly také lékárnické zahrady, kde se pěstovaly byliny, z nichž se vyráběly léčivé přípravky označované ve středověku jako medicamentum nebo medicina simplex. Rostliny se sušily a pak skladovaly ve skříni z masivního dřeva, aby byly chráněné před světlem. Z léčivých rostlin se vyráběly i tinktury, sirupy, výluhy a podobně. Mnich, který se staral o zahradu a výrobu léků, se nazýval infirmarius.

Ve Zlaté Koruně je lékárna doložena až do zrušení kláštera v roce 1785. Bývala umístěna v části opatství, která byla stržena v 19. století.